CS/BG 2.40

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda


VERŠ 40

नेहाभिक्रमनाशोऽस्ति प्रत्यवायो न विद्यते ।
स्वल्पमप्यस्य धर्मस्य त्रायते महतो भयात् ॥४०॥
nehābhikrama-nāśo 'sti
pratyavāyo na vidyate
sv-alpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

Překlad slovo od slova

na — není; iha — v této yoze; abhikrama — v úsilí; nāśaḥ — ztráta; asti — je; pratyavāyaḥ — úbytek; na — nikdy; vidyate — je; su-alpam — nepatrně; api — ačkoliv; asya — tohoto; dharmasya — zaměstnání; trāyate — osvobozuje; mahataḥ — od velkého; bhayāt — nebezpečí.

Překlad

Toto úsilí je prosté ztráty či úbytku, a i malý pokrok na této cestě může každého ochránit před tím nejhrůznějším nebezpečím.

Význam

Jednání s vědomím Kṛṣṇy neboli ve prospěch Kṛṣṇy bez očekávání smyslového požitku je tou nevyšší transcendentální úrovní práce. Ani malý náznak takového jednání s sebou nenese žádnou újmu a nikdy se neztratí. Na hmotné úrovni je nutné každou započatou práci dokončit; jinak je veškerá snaha neúspěšná. Jakákoliv práce započatá s vědomím Kṛṣṇy však přináší trvalý účinek, a to i když zůstane nedokončená. Konatel tedy nic neztrácí, ani když je práce, kterou konal s vědomím Kṛṣṇy, neúplná. Jedno procento vykonané s vědomím Kṛṣṇy mu přinese trvalé výsledky, a tak příště začne u druhého procenta; pro hmotnou činnost ovšem platí, že když není úspěch stoprocentní, nepřinese to žádný užitek. Ajāmila plnil svou povinnost s několika procenty vědomí Kṛṣṇy, ale výsledek, ze kterého se nakonec těšil, byl milostí Pána stoprocentní. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.17) je v této souvislosti jeden pěkný verš:

tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer bhajann apakvo 'tha patet tato yadi yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ ko vārtha āpto 'bhajatāṁ sva-dharmataḥ

“Pokud se někdo zřekne svých předepsaných povinností, jedná s vědomím Kṛṣṇy a potom poklesne, jelikož svou práci nedokončí — co ztratí? A co může získat ten, kdo jen koná své hmotné povinnosti, byť i dokonale?”

Hmotné činnosti a jejich výsledky přestávají existovat společně s tělem. Práce konaná s vědomím Kṛṣṇy však přivádí dotyčného znovu k vědomí Kṛṣṇy, dokonce i po opuštění těla. Přinejmenším je jisté, že dostane příležitost narodit se opět jako člověk; buď v rodině pokročilého brāhmaṇy, nebo v bohaté aristokratické rodině, což mu připraví dobré podmínky k dalšímu pokroku. Tak jedinečné vlastnosti má práce konaná s vědomím Kṛṣṇy.