CS/BG 3.9

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda


VERŠ 9

यज्ञार्थात्कर्मणोऽन्यत्र लोकोऽयं कर्मबन्धनः ।
तदर्थं कर्म कौन्तेय मुक्तसङ्गः समाचर ॥९॥
yajñārthāt karmaṇo 'nyatra
loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara

Překlad slovo od slova

yajña-arthāt — konaná pouze pro Yajñu neboli Viṣṇua; karmaṇaḥ — než práce; anyatra — jinak; lokaḥ — svět; ayam — tento; karma-bandhanaḥ — spoutanost prací; tat — Jeho; artham — ve prospěch; karma — práce; kaunteya — ó synu Kuntī; mukta-saṅgaḥ — osvobozený od styku; samācara — vykonávej dokonale.

Překlad

Práci je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi — jinak živou bytost svazuje v tomto hmotném světě. Konej proto své předepsané povinnosti pro Jeho uspokojení, synu Kuntī. Tak nebudeš nikdy poután.

Význam

Jelikož člověk musí pracovat už jen pro samotné udržení těla při životě, předepsané povinnosti vztahující se na jeho dané společenské postavení a na jeho vlastnosti jsou uspořádány tak, aby tohoto účelu bylo možné dosáhnout. Yajña znamená Pán Viṣṇu či obětní obřady. Všechny obětní obřady jsou také určeny k uspokojení Pána Viṣṇua. Vedy nabádají: yajño vai viṣṇuḥ. Jinými slovy, ať už někdo koná předepsané yajñi či přímo slouží Pánu Viṣṇuovi, slouží tím stejnému cíli. Systém jednání s vědomím Kṛṣṇy je tedy provádění yajñi, jak předepisuje tento verš. Rovněž varnášramské zřízení je zaměřené na uspokojení Pána Viṣṇua—varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān / viṣṇur ārādhyate. (Viṣṇu Purāṇa 3.8.8)

Každý má tedy pracovat, aby uspokojil Viṣṇua. Jakákoliv jiná práce vykonaná v tomto hmotném světě se stane příčinou otroctví, neboť dobré i zlé činy přinášejí reakce a každá reakce konatele spoutává. Proto musí člověk pracovat s vědomím Kṛṣṇy, aby uspokojil Kṛṣṇu (Viṣṇua) — když tak jedná, je na úrovni osvobození. Takový druh práce je velké umění a na počátku tohoto procesu je zapotřebí velmi zkušeného vedení. Každý by tedy měl snaživě jednat pod zkušeným vedením Kṛṣṇova oddaného, nebo podle osobních pokynů samotného Pána Kṛṣṇy (jako měl možnost Arjuna). Nic nemá být děláno s vidinou smyslového požitku — vše se má dělat s cílem uspokojit Kṛṣṇu. Takové jednání člověka nejen ochrání před reakcemi za jeho činy, ale také ho postupně pozvedne k transcendentální láskyplné službě Pánu, která samotná ho může přenést do království Boha.