CS/Prabhupada 0259 - Znovu zaměstnáni na transcendentální úrovni lásky ke Krišnovi
Lecture -- Seattle, September 27, 1968
Může někdo na tomto setkání říct, že není sluhou nikoho nebo ničeho? Musí být, protože je to jeho přirozené postavení. Ale problémem je, že sloužením našim smyslům, není řešením problému utrpení. V současné době, mohu se spokojit tím, že jsem si dal tento intoxikant, a pod vlivem této intoxikace si mohu myslet, že "Já nejsem ničí služebník, jsem svobodný," ale to je umělé. Jakmile je halucinace pryč, přichází opět do bodu, opět služebník. Znovu služebník. Tak to je naše potavení. Ale proč je tam tento boj? Jsem nucen sloužit, ale já nechci sloužit. Co je to za přizpůsobení? To přizpůsobení je vědomí Krišny, že pokud se stanete služebníkem Krišny, pak Vaše touha stát se mistrem, zároveň Vaše touha po svobodě, to je okamžitě dosaženo. Stejně jako zde uvidíte jeden obrázek Arjuny a Krišny. Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán. Arjuna je živá bytost, živá bytost, člověk, ale on má lásku ke Kršnovi jako ke kamarádovi. A výměnou za svou přátelskou lásku, Krišna se stal jeho řidičem, jeho služebníkem. Stejně tak, jako každý z nás, my se znovu vracíme na transcendentální úroveň lásky ke Krišnovi, pak naše touha po vládnutí bude splněna. Toto není momnetálne známé, ale když jsme souhlasili sloužit Krišnovi, pak postupně budeme vidět, že Krišna slouží nám. To je otázka realizace. Ale pokud chceme dostat z této služby tomuto hmotnému světu, smyslúm, pak musíme nasměrovat náš služebnický postoj ke Krišnovi. To se nazývá vědomí Krišny.
- kāmādīnāṁ kati na katidhā pālitā durnideśās
- teṣāṁ mayi na karuṇā jātā na trapā nopaśāntiḥ
- sāmpratam aham labdha-buddhis
- tvām āyātaḥ niyuṅkṣvātma-dāsye
Jeden oddaný se modlí ke Krišnovi, že "Tak dlouho jsem sloužil svým smyslům." Kāmādīnām. Kāma znamená, smysly, chtíč. "Takže i to, co jsem neměl dělat, podle diktátu mého chtíče jsem to udělal." Člověk musí takto jednat. Pokud je někdo otrokem nebo sluhou, pak je nucen konat něco, co nemá rád. On je nucen. Tak tady, oddaný potvrzuje, že "Udělal jsem to pod nadvládou mého chtíče, něco, co jsem neměl dělat, ale já to udělal. " Dobře, co jsi udělal, sloužíš svým smyslům. To je v pořádku. "Ale problémem je, že teṣāṁ karuṇā na jātā na trapā nopaśāntiḥ Jsem sloužil tak mnoho, ale zjistil jsem, že nejsou uspokojeny. Nejsou uspokojeny. To je můj problém .. Nejen smysly nejsou spokojeny, ale ani já nejsem spokojen, ani smysly nejsou tak laskavé, aby mi dali úlevu, důchod ze služby. Toto je moje postavení. " Kdybych viděl, kdybychom raději cítili, že "Sloužil jsem tolik let svým smyslům, nyní jsou mé smysly spokojené ..." Ne. Nejsou spokojeny. Stále diktují. Stále diktují. "Já jsem velmi ..." Samozřejmě, že je to velmi přirozené, ale mohu to tu uzavřít, že někteří z mých studentů uvedli, že se jejich matky v pokročilém věku budou vdávat. Jen se podívejte. Ona má dospělé děti. A někdo si stěžoval, že jeho babička se také vdala. Proč? Jen se podívejte. Ve věku sedmdesát-pět let, ve věku padesáti let, smysly jsou stále tak silné, že její diktují: "Ano, je třeba to udělat."